Návod na život pravděpodobně neexistuje, ale návod na vězení ano. V roce 1977 byl Václav Havel poprvé v životě zatčen. Za mřížemi se dotkl podstaty pravdy, svobody i sám sebe. Nakonec ale prohrál hru s ďáblem a za svou touhu po svobodě odešel z vězení s těžkou koulí u nohy. Své dny a myšlenky si však pečlivě zapisoval. Důvodů pro to bylo několik, ale tím pro nás nejdůležitějším byla právě snaha připravit další následovníky na možná úskalí během boje za lidská práva, „který tak pěkně začal“.
Ironií osudu si však zápisky po návratu domů tak pečlivě schoval, že je už nikdy nenašel. Ve hře Havel77: Here We Go Again? jeho zápisky ožívají — proplouváme jimi, vyprávíme je, oblékáme si Havla jako kabát. Snímáme z něj hrdinství, shazujeme ho z piedestalu a ukazujeme ho jako člověka, který chyboval a který se zapletl do faustovské linky, jež ho na dlouhou dobu ovlivnila. Přinášíme návod na vězení, protože boj za lidská práva, za pravdu a důstojnost, ještě neskončil.
Havla nejde dělat jinak než s velkou mírou absurdity v krvi. I proto jeho příběh vyprávějí dvě ženy — herečky, které unavuje, že i ti největší estébáci byli chlapi, ale zároveň ženy, které symbolizují oběti systémového útlaku. Nejde nám o rekonstrukci, ale o reflexi. Ani o imitaci, ale o inspiraci. So, here we go again, Havle?
Hrají: Viktorie Hrachovcová, Kristýna Zinková Režie: Gabriela Berková a Zita Morávková Autoři*ky hry: Kristýna Zinková, Viktorie Hrachovcová, Petr Maršál, Gabriela Berková a Zita Morávková